Jezdec: Petr Krajča Záliby: hokej, fotbal, pivo, děvčata, práce na vozidle Zaměstnání: řidič zemědělské techniky Bydliště: Želechovické paseky, Zlín Narozen: 1981		Spolujezdec: Jan Pospíšil Záliby: hokej, modelářství soutěžních vozů, práce na vozidle, pivo, děvčata Zaměstnání: živnostník Bydliště: Želechovické paseky, Zlín Narozen: 1980
Vozidlo: Škoda 100L Třída: H4 Tlumiče: HP Pneumatiky: Michelin - sériové, Barum - OR 27 Kola: 14" plecháče nebo 13" elektrony		Maximální rychlost: 140 km/h - 7000 otáček Rok výroby: 1971 Koňských sil: do 90, ale přesně neměřeno Cena: přes 100.000 Kč Rok výroby: 1971

Historie vozu:
Jak již bylo uvedeno, vyrobeno v roce 1971, ale ta správná soutěžácká historie započala až v roce 2000, kdy vozidlo změnilo majitele. Tehdy si totiž posádka za 5000 Kč automobil odkoupila od pána důchodového věku a započala s přestavbou do součastné podoby. Vozidlo bylo kompletně rozebráno. Proběhla výměna karosářských dílů, zpevnění ramen a náprav. Byl objednán bezpečnostní rám. U specialisty pana Poláška se připravil motor a další specialista Standa Mrkvan upravil převodovku. Poté se osadila zbývající bezpečnostní výbava. Ta nezahrnuje centrální hasící systém, který není u těchto vozidel povinný. Tak vzniklo vozidlo, které je v podstatě upraveno podle dobové homologace.

Sponzoři: V Pačejově měla posádka zaplaceno startovné od firmy Braml, jinak jsou všechny ostatní náklady hrazeny z vlastní kapsy. Na stavbu vozu přispěl Jerry.

Mediální podpora: posádka startuje s mediální podporou serveru www.rallysport.priluky.cz., jehož nálepky zdobí i soutěžní vozidlo

Odjeté soutěže: soutěžní premiéra posádky se uskutečnila v roce 2000 na tradičním zimním závodě Ve stopě Valašské zimy. Ve stejném roce dokončila sprint na Ploštině na čtvrtém místě absolutně a třetím ve třídě. V roce 2001 posádka opět startovala Ve stopě Valašské zimy. Rok 2002 se nesl ve znamení premiéry nově postaveného soutěžního vozu Škoda 100. Prvním závodem byla opět Stopa poté Ploština a poté přišel úspěch na Rally Agropa Pačejov v podobě prvního místa ve třídě H4. Zatím poslední soutěží byla Bottcher rally Vyškov. Tady výsledek neodpovídal ambicím, neboť u vozidla došlo k závadě. Na vině byl pravděpodobně vadný rozdělovač, přesto posádka soutěž dokončila, i když na poslední RZ Podivické přišel ještě defekt.


Několik otázek na spolujezdce Honzu Pospíšila:

Jak jste se dostali k závodění?
V roce 1997 na Vyškově pří Hlubočanské RZ nás po pár štamprlích napadlo, že by jsme mohli začít závodit. To už jsme, ale měli nějaké kilometry najeté, když jsme se s klukama složili a koupili za 1400 Kč Škodu 100 bez TP. Pak jsme čekali na řidičáky. Když jsme je dostali, začaly se naše další plány postupně realizovat.

Který jezdec se ti mezi historiky nejvíc líbí?
Určitě Michal Sum a taky Petr Hejhal. Toho jsem sledoval už při jeho premiéře v roce 1997, při Magnum rally Vyškov. Na motanici ve vojenském cvičišti šel na boudu, ale soutěž dokončil.

Měli jste nějakou krizovku na Vyškově?
Ano, na Hlubočanské RZ před cílem. Minulý rok tady boural Faitl. V levé zatáčce před cílem jsme dostali hodiny. Těsně jsme míjeli pangejt. Myslel jsem, že se o něho kousneme a půjdeme na boudu. Naštěstí jsme se zastavili a dojeli do cíle.

K vítězství na Pačejově vám pomohla i náhoda.
Na 1. RZ jsme zajeli druhý čas za Hejhalem. Druhou RZ kvůli havárii Eliáše zrušili a nám určili náhradní přejezd. Dojeli jsme na trojku a tady jsme se dozvěděli o havárii Subaru. Překvapilo mě, že pouští další jezdce. Startoval Jirátko, který se taky naboural. U něho zastavil Hejhal a ztratil asi 15 sekund. U radiobodu taky zastavil a měl další ztrátu. Pak RZ zrušili a nám dali náhradní čas. Hejhalovi nechali původní, ale celá situace by se měla ještě řešit. Další pokračování soutěže bylo odvoláno a tato náhoda nám pomohla k vítězství. Na Pačejově jsme si moc nezazávodili.

Jaký je tvůj největší zážitek ze závodění?
Zatím určitě Podivická RZ. Ta dokonale prověří jezdce i techniku.

A co vaše další plány do budoucna?
Hlavně vylepšit auto o některé další díly, najezdit co nejvíc kilometrů a někdy se svézt s autem třídy N1 nebo N2.





Text: Pavel Zvonek
Foto: František Dušek, Jiří Navrkal, RSP a další