Když jsem z letošní Šumavy odjížděl, měl jsem smíšené pocity. Sice jsem z původně čtyř naplánovaných erzet v sobotu stihl tři, ale pořadatelský chaos ve mně nechal černou kaňku. Za všechno mohl sníh, který byl ale plánovaný celý týden dopředu a já hlupák jsem se těšil při týdenním sledování předpovědi počasí, jak poprvé uvidím česká wéercečka na sněhu.
Když jsem z letošní Šumavy odjížděl, měl jsem smíšené pocity. Sice jsem z původně čtyř naplánovaných erzet v sobotu stihl tři, ale pořadatelský chaos ve mně nechal černou kaňku. Za všechno mohl sníh, který byl ale plánovaný celý týden dopředu a já hlupák jsem se těšil při týdenním sledování předpovědi počasí, jak poprvé uvidím česká wéercečka na sněhu. Nakonec jsem je viděl, ale jezdci, místo kokosů, měli na hlavě sluchátka. Vždyť přeci Šumava byla vždy soubojem techniky a tvrdé horské krajiny, ke které sníh v tomto ročním období neodmyslitelně patří. S bráchou jsme zavzpomínali na roky 1996 a 1997, kdy bylo taky hodně sněhu, ale na rozdíl (aspoň malá obhajoba pořadatelů) od letoška, nenapadl přes páteční noc. Tenkrát sníh na trati ležel celý týden. Šumava je mojí nejoblíbenější soutěží, ale poslední dva ročníky se moc nevydařily. Ale nepředbíhejme, pojďme pěkně po pořádku . Je páteční dopoledne a my plně natěšeni ukrajujeme poslední kilometry cesty do Klatov. Už z dálky náš vítá Černá věž. Letos jsme se vyprdli na klatovské náměstí, stejně nebylo nařízené "úpéčko", a vydali se do servisního areálu. Zde se nám nejvíce líbily žlutá seaťácká a červená toyoťacká dvojčata. Pěkní byli i nevlastní sourozenci, tedy dvě modrá Subárka Jolly Clubu a Styllexu prosportu. Pozdravili jsme všecky přílucké posádky a vyrazili na trať druhé rychlostní zkoušky Chlístov – Boříkovi. Na tu jsme se chtěli dostat po místní komunikací do obce Sluhov, ale její odbočka byla jen kousek od stopky erzety. Zde jsme narazili na velmi tvrdého pořadatele, který se hrozně rozčílil, a vjezd do odbočky nám neumožnil. Byl tak rozčílený, že mu jeho černý knírek začal sám od sebe cukat. Radši jsme se otočili a odjeli, protože vypadal, že ho brzy trefí šlak. Na erzetu jsme se tedy dostali přes mlázovský vracák, přejmenovaný podle pana Petra Kmenta na "malzovský". Místo na dívání jsme si našli u místního kravína, kolem kterého erzeta vedla. Je klasické šumavské zachmuřené počasí, poletuje sníh, příroda je po zimě hnědá a na trati je hodně vytahaného bláta. "Už jede, už ho slyším" zakřičel někdo z davu. A taky jo. Leszek to drtí jako zamlada. Jede fakt parádně. V levé na blátě ho předběhl zadek, ale Kuzi to jen překývl do širší pravé a zmizel za barák. Všem spadly brady. "Tož to jo, to můžu," vyplodil ze sebe Paja. Jenže jak Leszek celou zimu nezávodil, tak se moc rozvášnil a ve vracáku nechává skoro 40 vteřin. Jinak čas u našeho kravína má lepší než Kresta. Jak jeden z diváků řekl. "Je to splašenej pšonek". Pech a Kresta jedou více v klidu, ale taky pěkně. Nejrychlejší čas má v místě, kde se nám auta ztrácejí Kresta, protože Ašín taky chybuje ve vracáku. Jinak si myslím, že v průběhu sezóny se Roman hodně zapotí, aby Vaška udržel za sebou. Při průjezdu bratrského dua z Liberce se mi opravdu nechce věřit, že jedou tak v klidu, že opravdu chtějí kluci Vojtěchovští dorazit do cíle. Pěkný smyk předvádí Jandík s novým žluto-červeným Lancerem a Valoušek, který se ale trochu vylekal. Perfektně jedou mí oblíbenci na "Mišákách" Vlček a Semerád. Malou krizovku musel řešit Volf poprvé startující s Cordobou WRC. Slabší průjezdy předvádějí Tuček, Prokop a Marek na různých evolucích Mitsubishi. Blbě poskládaná startovka přináší první komplikace, když Křížek na silné Hondě Type_R dojíždí Blahouta na Žigulíku. Za bratry Škvárovými se řítil náš Mirek Tarabus a to co předvedl byla kopie Kuzajova průjezdu. Bílá Honda nalétla do blátem potřísněné levé zatáčky obrovskou rychlostí. Zde jí utekl zadek, ale Mira s nohou na podlaze to překývl do pravé a velkým smykem vyčistil krajnici. Prostě bomba. Samozřejmě, že Mira věděl, že zde budeme stát a tak nás chtěl pobavit a to se mu vážně povedlo. Ostatní průjezdy byly proti tomu v uvozovkách slabým odvarem, kromě mlaďonkého Poláka Oleksowicze který projel taky svižně, až mu jeho Pólo mířilo na kravín. Zafandili jsme ještě našim dvěma kamarádům, Mílovi Kneifelovi a Danovi Zpěvákovi, kterého zdržoval pomalu jedoucí Vokál a po posledním Koukolovi první úsek skončil. Rychle na klobásku a po dohodě zůstaneme na stejném místě i druhou rundu.
Začíná se pomalu šeřil. První, ale jedou bez rampy. Kresta předvedl jak se jezdí na mistrovství světa. Celou pravou dlouhou zatáčku držel pod plynem v táhlém smyku. Jirka Volf se žlutým krasavcem u nás projel docela dobře, ale ve vracečce mu na dvě minuty zdechl motor a bylo po nadějích. Krizovku, při které jsem už pomalu začal couvat, vyřešil ke své spokojenosti Marek se spolujezdcem Laďou Křížem. Vesměs se na oko proti prvnímu kolu průjezdy zrychlily. Noc pomalu zahalovala krajinu, v televizi už večerníček poslal děti spát a my se po posledním jezdci, natěšení na druhý den se jeli ubytovat do hotelu Karafiát v Klatovech. Při večeři se dozvídáme od ledových špiónů Rosti Svobody a Mirka Caise, kteří je dělají Mirovi Jandíkovi, že na Vimpersku hustě sněží a že všechny vložky jsou pod sněhem. Do postele uleháme s vědomým, že zítra to bude maso a taky bylo.
Budík řinčí a my rychle vstáváme, snídáme a vyrážíme na první ranní vložku, která se jede po stejné trati jako včerejší dvojka, akorát se v Mlázovech skáče přes křižovatku rovně. Cestou potkáváme, už v roli diváka, Dušana Kouřila, který to po pátku vzdal. Úzká cestička je pod slabou vrstvou sněhu, takže nám bylo jasné, že když je už na Klatovsku sníh, tak na Vimpersku to bude "Swedish." Kresta jede první a předvádí skvělý průjezd. Na horizont to podržel a jeho skok byl nejdelší. Skvělé. Pech jede na speciálních zimních gumách, které jsou nasazeny na patnácti - palcových kolech a ty jsou zavěšeny na speciálním podvozku, který dovezli přes noc od JM Ingeneeringu. Takže Vašek do boje s Romanem jde naplno. Krásný průjezd předvedl Karlos Trojan. Který z mírné levé přijel krásným štorcem. Pěkné fleky měli po pátku vyjeté Valoušek i Trněný a oba se snaží je udržet. Na jistotu zde jede Hrdinka a oba Vojtěši. Svižně na kopanec přijíždějí Hodaň, Křížek, Běhálek a Oleksowicz, který dokonce na této vložce našeho Miru poráží. Trať pomalu osychá a tak jsou výsledky totálně šílené. První je tady Volf s Cordobou a vyhrává svoji první rychlostní zkoušku v životě. Druhý je Kožmín a třetí pěkně jedoucí Štěpánek se Subaru Impreza STI. Při našem přesunu do hor na Vimperk volá Mira Tarabus, že je osmá vložka pro nesjízdnost zrušená. My ale jedem na desítku Šumavské Hoštice – Lažiště. Cesta do Prachatic byla suchá, ale za městem jsme už jeli po bílé vrstvě. Zarazilo nás proč jede tolik aut v protisměru, a tak volám Aleši Trhlíkovi a ten mi sděluje, že je desítka zrušená a o jedenácte se jedná. Věříme, že se pojede, a tak jedeme na jedenáctku do vesničky Lštění. Tato víska se nachází ve výšce okolo 900 m n. m., takže zimní podmínky jsou zde zaručeny. Když jsme dorazili na místo na kterém jsme chtěli své favority sledovat, připadal jsem si jak ve Švédsku. Zasněžené stromy, zasněžená cesta, zasněžení diváci, jen ten ohníček chyběl. Prostě nádhera. Auta před nulkama projela na zimních gumách zcela normálně a tak jsme doufali, že se pojede. Čekání na jedničku se protahovalo, Roman už tady měl dávno být. Aspoň jsem mohl z Danysem rozebrat perličky ze Šumavy a z nastávající nové sezóny. Po chvilce čekání za námi přišel Pavel Okrajek a povídá: "Ty jo, ten poslední předjezdec s Octávkou uvíznul v lese do kopce a rozhazoval tam rukama, že to nejde vyjet, že to zruší. Já jsem se podíval na jeho gumy a vidím nařezané slicky. Ty nemáš řetězy, povídám mu. Mám ale…, žádný ale, nasaď ty řetězy nebo se neznám." A kdo zná Pavla Okrajka a jeho přezdívku "Valašský medvěd", si musí jistě domyslet, že tento předjezdec, tak rychle řetězy ještě nikdy nenazul. Nakonec asi po půl hodině došla sms-ka, že se průjezd ruší a jezdci projedou bez přileb. "Aspoň si wéercečka prohlídneme, když nic," navrhl brácha a my jen mohli litovat, že se nejelo ostře. Nejvíc musel nadávat Vašek Pech, po kterém zbyly vyjeté koleje až na asfalt, takové měl super gumy. On by "Malinu" asi tady dostal. Pořadatel pak po wéercečkách nařídil objezd libotiňského lesa po okresní cestě a tak jezdci nepřijížděli do místního vracáku z lesa. Přesunuli jsme se tedy tam. I když to byl volný průjezd, tak jsme se velmi bavili, jak jezdci kteří neměli zimní gumy nemohli zastavit a vezli se jak na sáňkách. Aut obutých do zimních gum by se dalo spočítat na prstech. Co jsme si všimli tak zimní měl Tarabus, Hodaň, Brůzl, Tlusťák, Tošovský a pár dalších. Ostatní se klouzali na širokých papučích. Nevím kolik by jich do cíle dorazilo, kdyby se jelo ostře, ale zase je to věc každého, co na auto obuje. Tady v tomto místě začal taky velký zmatek s přejezdem do následující kontroly přeskupení ve Vimperku. Pořadatel na startu erzety posílal posádky ve vracáku rovně, aby nemusely jet po zledovatělé erzetě. Jenže někdo jel rovně, někdo zabočil. Prostě zmatek nad zmatek. Náš Mira Tarabus jel taky rovně, ale pak se polekal, a před cílem se tu samou eretu znovu napojil, jenže stolek ve stopce byl zavátý sněhem a nikdo tady nebyl. Spolujezdec Igor Norek nám pak říkal. "Nikdy v životě jsem nevolal na závodech ředitelství a na Šumavě dva-krát". Pak mi přišla sms-ka od Danyse, za kterou mu děkuji, že se dvanáctka pojede a třináctka bude o dvě třetiny zkrácená. Vydáváme se tedy do Bušanovic. Tady není po sněhu ani památky. Procházíme kolem prokopového baráku, do kterého se chtěl minulý rok násilím nastěhovat a zastavujeme u esíčka na vytahaném blátě. Krestu pravá zatáčka opouštějící esíčko nepříjemně kopla, ale Roman to bravurně ustál. Pech jede stále na úzkých zimákách a dostává od Kresty okolo šesti sekund. Krásně jede "Vana" Vančík, který vždy když kolem nás projíždí, tak to stojí za to. Zajímalo nás jak horizont před vesnicí podrží Prokop. Minulý rok na něj najížděl na čtverku, letos už měl podřazené na dvojku a plně odbržděné. Takovou ránu zažít, vůbec se mu nedivým. Svižně se esíčkem proplétají Hrubý s áčkovou Felicií, Kundrát s Polem a bratři Řiháci s Mitsubishi. Zafandíme Danovi Zpěvákovi, kterého naviguje Peťa Kozel a chystáme se na úplně poslední úsek celé rally. Zatímco tato RZ se jela relativně v klidu, hodně dramatické to bylo na předposlední RZ, jak nám popsal vedoucí našeho druhého diváckého vozu Paja Zvonek:" Po zrušené 11. RZ nám došla trpělivost, a tak jsme místo nejistého čekání na "něco," raději zvolili jistotu v podobě 14. RZ Nuzín – Čkyně. Ke sledování jsme si po menší túrce vybrali pěkný úsek ve výjezdu z lesa nad obcí Čkyně. Dlouhá pravá pokračovala zatáčkami obtížnosti 4 – 5, vše na vytahaném bordelu bez diváků. Průjezd Romany Kresty nám doslova vzal dech. Zdálo se, jakoby Peugeot do zatáček doslova naskakoval, jako při lyžařském slalomu. Venca Pech jel malinko opatrněji, ale stále to byla velká palba. Už je z dálky slyšet mladoboleslavský speciál a my se těšíme, jak tento nádherný úsek zvládne, přece jen o něco méně obratnější, Octavia. Najednou motor utichá a nám je po chvilce jasné, že Kopecký odstupuje po havárii. "No nic, jdeme tam, nabourané tovární WRC se nevidí každý den," konstatuji a vyrážíme do lesa. Nejede Hrdinka ani Trněný a soutěž je přerušena. Udýchaní přicházíme k místu konce nadějí posádky Kopecký – Schovánek. Octavia je už uklizena mimo cestu. Na první pohled je viditelně poškozený jenom nárazník, ale teď už sledujeme hodně pošramocený spodek Škodovky a jednu z příčin havárie – defekt pneumatiky. Honza nechtěl příliš ztratit, ale bohužel se špatně ovladatelné auto svezlo na opěrnou zídku. Ta byla vystavěna z kamenů a začínala v úrovni komunikace. WCR se po ní svezlo a bylo velkým štěstím, že nešlo na boudu. Už jsme mysleli, že i tato RZ bude zrušena, ale po chvilce rally pokračovala. Sledujeme menší krizovku Vančíka, široký průjezd otlučeného Subaru Štěpánka a pomalu se vracíme na naše původní místo. V nepříjemné levé namrzlé zatáčce nad potokem fandíme posádce Kneifel – Blažek a ti se nám odměňují pěkným průjezdem. Sledujeme Hrubého s Felicií, který v této chvíli bojuje o druhé místo v A5 s Hodaněm, ale auto mu jede na tři válce. V následující dlouhé pravé zatáčce na bordelu jezdec ztrácí kontrolu nad vozem a my slyšíme jenom bum a ticho. Rychle se rozbíháme na místo nehody. Než jsme na místě, běží nám do protisměru pořadatel. Bohužel ztrácí kontrolu nad situací a než ho stíháme uklidnit, přerušuje soutěž a dožaduje se příjezdu záchranného vozidla. Mezitím jsme u havárky a díváme se na rozbitou Felicii. Auto vyjelo metr do svahu a narazilo do stromu. Přední část vozu byla hodně poškozena a nárazem vypadlo přední sklo. Posádka byla naštěstí nezraněna. Nešťastný jezdec ukázal předpisově OK a šel zpytovat svědomí. Je to velká škoda, neboť posádka jela velice pěkně a po divočině, kterou předváděla na Příbrami i velice ukázněně. Smůla, velký úspěch byl nadosah. Zavolal jsem Zdeňovi Vladykovi tento smutný incident a letošní Šumava pro nás skončila."
My jsme však pokračovali na vybraný úsek poslední RZ. O tomto místu jsem snil už od roku 1999, kdy se jel naposledy. Jedná se o skákající horizont do pravé trojky, před poslední křižovatkou od cíle. To co tady předvedl Roman Kresta, to bylo mistrovství světa. Roman skočil ze všech nejdál a vjezd do hustého lesa podržel. Kdyby tam byl led tak pan Bozian neveze stříbrnou dvěstěšestku zpět do Francie, ale na nejbližší smeťák. Vyrovnat se Krestovi chtěl asi Karel Trojan a jeho skok byl taky důstojný. Snažil se tady i Trněný, který byl někde na výletě, poněvadž měl promáčknuté levé dveře. Hrdinka už jel na velkou jistotu a zbylý brácha Štěpán od Vojtěchů také. Tomáš se totiž pozdravil na dvanáctce se stromem. Velkou palici jel Tuček, který za chvilku vyhrává skupinu N. Jandík s Arazimem totiž chybují na přejezdu k poslední erzetě a přepouštějí své těžce vydobyté pozice. Jezdci se na této erzetě dojíždějí jako na okruhu a startují do vložky jako noty na buben. Za vše mohl zledovatělý přejezd na tuto zkoušku. V dálce jsme v závěru Šumavy viděli ještě couvačku našich Milana Kneifela a Jardy Blažka, ale i ti nakonec do cíle této šílené rally dorazili a to na prvním místě ve třídě A5. Třídu N2 s přehledem vyhrála naše posádka, poprvé startující přímo za Rallysport Příluky. Jaromír Tarabus a Igor Norek. Peťa Kozel dobře ukočíroval Dana Zpěváka a v klidu dorazili do cíle a to se na tak těžké soutěži cení.
Co říci na závěr. Bylo to hodně zmatené, ale nakonec buďme rádi, že se nikomu nic nestalo a, že se aspoň něco v sobotu odjelo. Za největší průšvih rally považuji to, co se stalo Koukalovi, to by se opravdu stávat nemělo. Pořadatelé se sice můžou vymlouvat, že je taková sněhová nadílka překvapila a že kdyby nebylo tolik sněhu, že to v pohodě zvládnou, ale jak se na Moravě říká "Kdyby měla babka kule, tak je to dědek. "
ABSOLUTNÍ POŘADÍ Roman Kresta – Miloš Hůlka – Peugeot 206 WRC - Roman ukázal, že stříbrnou střelu má pevně v ruce, ale myslím si , že Roman bude ze sebe muset vydat všechno, aby v dalších závodech Vaška za sebou udržel. A to nemluvím o Bohemce a Barumce, to bude bitka jako řemen.
SKUPINA N Marcel Tuček – Tesař Václav – Mitsubishi Lancer evo IV - Marcel vyhrál až v úplném závěru a profitoval z chyb rychlejších soupeřů, ale na to se historie neptá. Letos budou velká enka opravdu zajímavá.
FORMULE 2 Jan Trajbold – Vladimír Zelinka – Ford Escort maxi Kit car - Výkonnější dvojkolka na startu nebyla a tak si počkejme, až jak bude vypadat souboj s Jožkou Sedláčkem a jeho Almerou Kit car
TŘÍDA N2 Jaromír Tarabus – Igor Norek – Honda Civic Vti - Když viděl Dan Zpěvák časy Miry Tarabuse, tak prohlásil, že je to případ pro doktora Chocholouška. Mira opravdu předvedl uvolněný, mazácký výkon, který snesl největší měřítka.
TŘÍDA N1 Pavel Kundrát – František Poláček – VW Polo 1.4 - Pavel Kundrát opravdu nemá ve své třídě soupeře. Nás zaujal také tím, že na jedné erzetě porazil i Tarabuse.
TŘÍDA A6 Jaroslav Vančík – Jenda Tománek – Škoda Felicia Kit car 1600 - "Vana", to je střelec. S jeho přístupem k závoděním by to mohl sympatický Jarda dotáhnout hodně daleko.
TŘÍDA A5 Milan Kneifel – Jaroslav Blažek – Škoda Felicia Kit car A1400 - Milanovi škodovácký kit náramně sedí a i při druhé soutěži z něho vytěžil maximum a znovu vyhrál. Uvidíme jestli na něj Vlasta Hodaň najde recept.
Když jsem z letošní Šumavy odjížděl, měl jsem smíšené pocity. Sice jsem z původně čtyř naplánovaných erzet v sobotu stihl tři, ale pořadatelský chaos ve mně nechal černou kaňku. Za všechno mohl sníh, který byl ale plánovaný celý týden dopředu a já hlupák jsem se těšil při týdenním sledování předpovědi počasí, jak poprvé uvidím česká wéercečka na sněhu. Nakonec jsem je viděl, ale jezdci, místo kokosů, měli na hlavě sluchátka. Vždyť přeci Šumava byla vždy soubojem techniky a tvrdé horské krajiny, ke které sníh v tomto ročním období neodmyslitelně patří. S bráchou jsme zavzpomínali na roky 1996 a 1997, kdy bylo taky hodně sněhu, ale na rozdíl (aspoň malá obhajoba pořadatelů) od letoška, nenapadl přes páteční noc. Tenkrát sníh na trati ležel celý týden. Šumava je mojí nejoblíbenější soutěží, ale poslední dva ročníky se moc nevydařily. Ale nepředbíhejme, pojďme pěkně po pořádku . 
A taky jo. Leszek to drtí jako zamlada. Jede fakt parádně. V levé na blátě ho předběhl zadek, ale Kuzi to jen překývl do širší pravé a zmizel za barák. Všem spadly brady. "Tož to jo, to můžu," vyplodil ze sebe Paja. Jenže jak Leszek celou zimu nezávodil, tak se moc rozvášnil a ve vracáku nechává skoro 40 vteřin. Jinak čas u našeho kravína má lepší než Kresta. Jak jeden z diváků řekl. "Je to splašenej pšonek". Pech a Kresta jedou více v klidu, ale taky pěkně. Nejrychlejší čas má v místě, kde se nám auta ztrácejí Kresta, protože Ašín taky chybuje ve vracáku. Jinak si myslím, že v průběhu sezóny se Roman hodně zapotí, aby Vaška udržel za sebou. Při průjezdu bratrského dua z Liberce se mi opravdu nechce věřit, že jedou tak v klidu, že opravdu chtějí kluci Vojtěchovští dorazit do cíle. Pěkný smyk předvádí Jandík s novým žluto-červeným Lancerem a Valoušek, který se ale trochu vylekal. Perfektně jedou mí oblíbenci na "Mišákách" Vlček a Semerád. Malou krizovku musel řešit Volf poprvé startující s Cordobou WRC. Slabší průjezdy předvádějí Tuček, Prokop a Marek na různých evolucích Mitsubishi. Blbě poskládaná startovka přináší první komplikace, když Křížek na silné Hondě Type_R dojíždí Blahouta na Žigulíku. Za bratry Škvárovými se řítil náš Mirek Tarabus a to co předvedl byla kopie Kuzajova průjezdu. Bílá Honda nalétla do blátem potřísněné levé zatáčky obrovskou rychlostí. Zde jí utekl zadek, ale Mira s nohou na podlaze to překývl do pravé a velkým smykem vyčistil krajnici. Prostě bomba. Samozřejmě, že Mira věděl, že zde budeme stát a tak nás chtěl pobavit a to se mu vážně povedlo. 
Ostatní průjezdy byly proti tomu v uvozovkách slabým odvarem, kromě mlaďonkého Poláka Oleksowicze který projel taky svižně, až mu jeho Pólo mířilo na kravín. Zafandili jsme ještě našim dvěma kamarádům, Mílovi Kneifelovi a Danovi Zpěvákovi, kterého zdržoval pomalu jedoucí Vokál a po posledním Koukolovi první úsek skončil. Rychle na klobásku a po dohodě zůstaneme na stejném místě i druhou rundu.
Budík řinčí a my rychle vstáváme, snídáme a vyrážíme na první ranní vložku, která se jede po stejné trati jako včerejší dvojka, akorát se v Mlázovech skáče přes křižovatku rovně. Cestou potkáváme, už v roli diváka, Dušana Kouřila, který to po pátku vzdal. Úzká cestička je pod slabou vrstvou sněhu, takže nám bylo jasné, že když je už na Klatovsku sníh, tak na Vimpersku to bude "Swedish." Kresta jede první a předvádí skvělý průjezd. Na horizont to podržel a jeho skok byl nejdelší. Skvělé. Pech jede na speciálních zimních gumách, které jsou nasazeny na patnácti - palcových kolech a ty jsou zavěšeny na speciálním podvozku, který dovezli přes noc od JM Ingeneeringu. Takže Vašek do boje s Romanem jde naplno. Krásný průjezd předvedl Karlos Trojan. Který z mírné levé přijel krásným štorcem. Pěkné fleky měli po pátku vyjeté Valoušek i Trněný a oba se snaží je udržet. Na jistotu zde jede Hrdinka a oba Vojtěši. Svižně na kopanec přijíždějí Hodaň, Křížek, Běhálek a Oleksowicz, který dokonce na této vložce našeho Miru poráží. Trať pomalu osychá a tak jsou výsledky totálně šílené. První je tady Volf s Cordobou a vyhrává svoji první rychlostní zkoušku v životě. Druhý je Kožmín a třetí pěkně jedoucí Štěpánek se Subaru Impreza STI. Při našem přesunu do hor na Vimperk volá Mira Tarabus, že je osmá vložka pro nesjízdnost zrušená. My ale jedem na desítku Šumavské Hoštice – Lažiště. Cesta do Prachatic byla suchá, ale za městem jsme už jeli po bílé vrstvě. Zarazilo nás proč jede tolik aut v protisměru, a tak volám Aleši Trhlíkovi a ten mi sděluje, že je desítka zrušená a o jedenácte se jedná. Věříme, že se pojede, a tak jedeme na jedenáctku do vesničky Lštění. Tato víska se nachází ve výšce okolo 900 m n. m., takže zimní podmínky jsou zde zaručeny. Když jsme dorazili na místo na kterém jsme chtěli své favority sledovat, připadal jsem si jak ve Švédsku. Zasněžené stromy, zasněžená cesta, zasněžení diváci, jen ten ohníček chyběl. Prostě nádhera.
Auta před nulkama projela na zimních gumách zcela normálně a tak jsme doufali, že se pojede. Čekání na jedničku se protahovalo, Roman už tady měl dávno být. Aspoň jsem mohl z Danysem rozebrat perličky ze Šumavy a z nastávající nové sezóny. Po chvilce čekání za námi přišel Pavel Okrajek a povídá: "Ty jo, ten poslední předjezdec s Octávkou uvíznul v lese do kopce a rozhazoval tam rukama, že to nejde vyjet, že to zruší. Já jsem se podíval na jeho gumy a vidím nařezané slicky. Ty nemáš řetězy, povídám mu. Mám ale…, žádný ale, nasaď ty řetězy nebo se neznám." A kdo zná Pavla Okrajka a jeho přezdívku "Valašský medvěd", si musí jistě domyslet, že tento předjezdec, tak rychle řetězy ještě nikdy nenazul. Nakonec asi po půl hodině došla sms-ka, že se průjezd ruší a jezdci projedou bez přileb. "Aspoň si wéercečka prohlídneme, když nic," navrhl brácha a my jen mohli litovat, že se nejelo ostře. Nejvíc musel nadávat Vašek Pech, po kterém zbyly vyjeté koleje až na asfalt, takové měl super gumy. On by "Malinu" asi tady dostal. Pořadatel pak po wéercečkách nařídil objezd libotiňského lesa po okresní cestě a tak jezdci nepřijížděli do místního vracáku z lesa. Přesunuli jsme se tedy tam. I když to byl volný průjezd, tak jsme se velmi bavili, jak jezdci kteří neměli zimní gumy nemohli zastavit a vezli se jak na sáňkách. Aut obutých do zimních gum by se dalo spočítat na prstech. Co jsme si všimli tak zimní měl Tarabus, Hodaň, Brůzl, Tlusťák, Tošovský a pár dalších. Ostatní se klouzali na širokých papučích. Nevím kolik by jich do cíle dorazilo, kdyby se jelo ostře, ale zase je to věc každého, co na auto obuje. Tady v tomto místě začal taky velký zmatek s přejezdem do následující kontroly přeskupení ve Vimperku. Pořadatel na startu erzety posílal posádky ve vracáku rovně, aby nemusely jet po zledovatělé erzetě. Jenže někdo jel rovně, někdo zabočil.
Prostě zmatek nad zmatek. Náš Mira Tarabus jel taky rovně, ale pak se polekal, a před cílem se tu samou eretu znovu napojil, jenže stolek ve stopce byl zavátý sněhem a nikdo tady nebyl. Spolujezdec Igor Norek nám pak říkal. "Nikdy v životě jsem nevolal na závodech ředitelství a na Šumavě dva-krát". Pak mi přišla sms-ka od Danyse, za kterou mu děkuji, že se dvanáctka pojede a třináctka bude o dvě třetiny zkrácená. Vydáváme se tedy do Bušanovic. Tady není po sněhu ani památky. Procházíme kolem prokopového baráku, do kterého se chtěl minulý rok násilím nastěhovat a zastavujeme u esíčka na vytahaném blátě. Krestu pravá zatáčka opouštějící esíčko nepříjemně kopla, ale Roman to bravurně ustál. Pech jede stále na úzkých zimákách a dostává od Kresty okolo šesti sekund. Krásně jede "Vana" Vančík, který vždy když kolem nás projíždí, tak to stojí za to. Zajímalo nás jak horizont před vesnicí podrží Prokop. Minulý rok na něj najížděl na čtverku, letos už měl podřazené na dvojku a plně odbržděné. Takovou ránu zažít, vůbec se mu nedivým. Svižně se esíčkem proplétají Hrubý s áčkovou Felicií, Kundrát s Polem a bratři Řiháci s Mitsubishi. Zafandíme Danovi Zpěvákovi, kterého naviguje Peťa Kozel a chystáme se na úplně poslední úsek celé rally. Zatímco tato RZ se jela relativně v klidu, hodně dramatické to bylo na předposlední RZ, jak nám popsal vedoucí našeho druhého diváckého vozu Paja Zvonek:" Po zrušené 11. RZ nám došla trpělivost, a tak jsme místo nejistého čekání na "něco," raději zvolili jistotu v podobě 14. RZ Nuzín – Čkyně.
Ke sledování jsme si po menší túrce vybrali pěkný úsek ve výjezdu z lesa nad obcí Čkyně. Dlouhá pravá pokračovala zatáčkami obtížnosti 4 – 5, vše na vytahaném bordelu bez diváků. Průjezd Romany Kresty nám doslova vzal dech. Zdálo se, jakoby Peugeot do zatáček doslova naskakoval, jako při lyžařském slalomu. Venca Pech jel malinko opatrněji, ale stále to byla velká palba. Už je z dálky slyšet mladoboleslavský speciál a my se těšíme, jak tento nádherný úsek zvládne, přece jen o něco méně obratnější, Octavia. Najednou motor utichá a nám je po chvilce jasné, že Kopecký odstupuje po havárii. "No nic, jdeme tam, nabourané tovární WRC se nevidí každý den," konstatuji a vyrážíme do lesa. Nejede Hrdinka ani Trněný a soutěž je přerušena. Udýchaní přicházíme k místu konce nadějí posádky Kopecký – Schovánek. Octavia je už uklizena mimo cestu. Na první pohled je viditelně poškozený jenom nárazník, ale teď už sledujeme hodně pošramocený spodek Škodovky a jednu z příčin havárie – defekt pneumatiky. Honza nechtěl příliš ztratit, ale bohužel se špatně ovladatelné auto svezlo na opěrnou zídku. Ta byla vystavěna z kamenů a začínala v úrovni komunikace. WCR se po ní svezlo a bylo velkým štěstím, že nešlo na boudu. Už jsme mysleli, že i tato RZ bude zrušena, ale po chvilce rally pokračovala. Sledujeme menší krizovku Vančíka, široký průjezd otlučeného Subaru Štěpánka a pomalu se vracíme na naše původní místo. V nepříjemné levé namrzlé zatáčce nad potokem fandíme posádce Kneifel – Blažek a ti se nám odměňují pěkným průjezdem. Sledujeme Hrubého s Felicií, který v této chvíli bojuje o druhé místo v A5 s Hodaněm, ale auto mu jede na tři válce. V následující dlouhé pravé zatáčce na bordelu jezdec ztrácí kontrolu nad vozem a my slyšíme jenom bum a ticho.
Rychle se rozbíháme na místo nehody. Než jsme na místě, běží nám do protisměru pořadatel. Bohužel ztrácí kontrolu nad situací a než ho stíháme uklidnit, přerušuje soutěž a dožaduje se příjezdu záchranného vozidla. Mezitím jsme u havárky a díváme se na rozbitou Felicii. Auto vyjelo metr do svahu a narazilo do stromu. Přední část vozu byla hodně poškozena a nárazem vypadlo přední sklo. Posádka byla naštěstí nezraněna. Nešťastný jezdec ukázal předpisově OK a šel zpytovat svědomí. Je to velká škoda, neboť posádka jela velice pěkně a po divočině, kterou předváděla na Příbrami i velice ukázněně. Smůla, velký úspěch byl nadosah. Zavolal jsem Zdeňovi Vladykovi tento smutný incident a letošní Šumava pro nás skončila."
Co říci na závěr. Bylo to hodně zmatené, ale nakonec buďme rádi, že se nikomu nic nestalo a, že se aspoň něco v sobotu odjelo. Za největší průšvih rally považuji to, co se stalo Koukalovi, to by se opravdu stávat nemělo. Pořadatelé se sice můžou vymlouvat, že je taková sněhová nadílka překvapila a že kdyby nebylo tolik sněhu, že to v pohodě zvládnou, ale jak se na Moravě říká "Kdyby měla babka kule, tak je to dědek. " 